28. února jsme já a Ilona Bradáčová odletěly do Osla, kde na nás čekal Arild, Silje a její spolužák a kamarád Joachim a odvezli nás malým minibusem do norského Hamaru, kde jsme byly ubytovány u Siljiny rodiny v krásném dřevěném třípatrovém domku.

Cestou do Hamaru jsme objížděli největší norské krásné jezero Mjøsa a snažili se navzájem překonat jazykové bariéry. Ihned po příjezdu nás Unn a Bjørn (Siljiny rodiče) pozvali na vynikající oběd. Bjørn a Siljini sourozenci nemluvili anglicky, ale se Silje a Unn jsme si povídaly každý den.

Norsko je nádherná země s půvabnou krajinou, kterou nekazí žádné moderní stavby, ale je obklopena roztomilými dřevěnými domečky různých barev. Když se jdete navečer v zimě projít, připadáte si jako v ruské pohádce. Vztah Norů k životnímu prostředí je až obdivuhodný, myslím si, že bychom si z nich měli vzít příklad. Na každém veřejném místě a i v některých domácnostech, možná ve všech, se třídí odpad. Ale tím nemyslím jen plast, papír a sklo….ale navíc ještě bioodpad, kartony aj…. Nikde není tak čisto jako v této skandinávské zemi.

S Ilonou jsme pracovaly v Rica hotelu **** , kde jsem pracovala v kuchyni výroby a Ilona na obsluze. Upoutalo mě to, že nikdo se v práci nemusel nikam hnát, protože už dopředu si uměli kuchaři veškerou práci naplánovat a za celé 2 týdny jsem nezažila, že by mě někdo neustále pronásledoval za zády a křičel na mě, jak to bývá na praxi v našich českých hotelech. Všichni zaměstnanci byli moc příjemní a přátelští a snažili se s námi stále komunikovat, takže si myslím, že jsme se v angličtině hodně procvičily. Mám radost z toho, že jsem se mohla hodně věcem přiučit a hlavně si přivézt nějaké norské recepty. Z norské kuchyně jsme ochutnaly pečeného lososa, losí steak a takové pikantní losí ragú, dále fishpuding a fishcake – což jsou takové karbanátky z mletého rybího masa.

V sobotu jsme se Silje a Hege (to byla druhá Norka) jely na výlet vlakem do Osla. Cesta trvala asi hodinu. Od nádraží jsme se vydaly směrem k Opeře, z jejíž střechy byl krásný výhled na město a poté takovou nejfrekventovanější ulicí s obchody se suvenýry, oblečením a trhy na hrad.

A nakonec jsme se svezly tramvají do Vigelonsparken, což je slavný park se sochami od sochaře Gustava Vigelanda, kde jsme pořídily asi nejvíc fotek.

V neděli nás vzala Unn do norského muzea, kde byla vycpaná zvířata, expozice norského zemědělství a rybářství, dokonce jsem si s Unn zkusila i Icefishing – což je rybaření „na dírkách“ v ledu, nic jsme nechytily, ale bylo tam plno dětí s rodiči, které chytaly takové malé rybičky.

Norsko pro mě bylo jako úplně jiný svět. V prosinci mrazy sahají až na -40ºC, jezera jsou tak čistá, že z nich lidé prý i pijí, v létě děti nesmí samy chodit do lesa, protože hrozí veliké nebezpečí vlků a tyto norské lesy jsou tak husté, že když se na ně z letadla díváte, nevidíte skrz ně jako u nás v Čechách, kde nejsou ani tak krásně zelené. Určitě bych se tam chtěla někdy vrátit a spatřit tu krásnou přírodu bez bílého závoje, hluboká křišťálová jezera, řeky a vodopády.

Nikola Křikavová, HT3B